Z Kuty jsme se přesunuli do úplného opaku, sice turistického, ale klidného a líného Sanuru na východním pobřeží. Klidné jsou zde nejen ulice, ale také moře, protože pobřeží Sanuru je chráněno korálovou stěnou, o kterou se lámou vlny a u pláže je pak voda již klidná. Hladina při odlivu každý den hodně klesá, čehož využívají rybáři s charakteristickými špičatými klobouky, kterých můžete odpoledne ve vodě vidět desítky.
Na konci srpna se zde pravidelně koná Sanur Village Festival, v jehož programu jsou různé aktivity od ochutnávek jídla, přes výtvarné dílny, šlapání vinných hroznů, surfařských závodů a dalších. V rámci festivalu také probíhá Mezinárodní přehlídka a soutěž v pouštění létajících draků. Různé soutěže v pouštění draků se konají od července do září, kdy vane k pobřeží silný vítr a podmínky jsou na to ideální. To byl taky jeden z hlavních důvodů, proč jsme se do Sanuru těšili.
Sanur není malá vesnička, je to spíše oblast roztažená po východním pobřeží. My jsme tak za první odpoledne nachodili asi 15 kilometrů.. :-D Na pouštění draků je totiž nejpříhodnější pláž Mertasari úplně na jihu, naštěstí je podél celého pobřeží udělaná promenáda, takže se vůbec nemusí chodit přes město a podél silnice, ale pěkně po chodníčku podél pláže. My jsme tak cestou míjeli kromě stánků s oblečením a restaurací také luxusní resorty s bazény a lehátky po celé pláži. Pěkné, ale nic pro nás. Když jsme první den přišli na Mertasari, ve vzduchu nebyly tradiční obrovské draky, ale nafukovací draci různých tvarů a rozměrů. Byl zde žralok, surfař, chobotnice, obří ryba, prase, lev, tygr, Hello Kitty a další. Draky nikdo nepouštěl, byly „na volno“. Tedy lépe řečeno uvázaní buď u nějakých tyčí nebo na pytlích s pískem. Bohužel už bylo ten den po soutěži, takže jsme se chvíli kochali úžasnými draky a pak se vydali podél pláže zpátky.
Naším oblíbeným místem v Sanuru se stal noční trh, a to kvůli jídlu (jak jinak). Spousta stánků s různými druhy jídla a lidovými cenami, kde se setkávají místní s turisty. Moc příjemné místo.
Náš druhý den pobytu v Sanuru jsme ráno vyrazili podél pláže na druhou stranu, tedy na sever, kde měly být již od 7 ráno surfařské závody. Když jsme se tam kolem deváté dohrabali, tak už tam nic nebylo. Pak jsme se dozvěděli, že opravdu začínají vždy tak časně a mají hotovo poměrně rychle. Škoda, ale nedalo se nic dělat. Tak jsme opět změnili směr a šli zpátky.
Ve 2 odpoledne napoak měla začínat soutěž v pouštění draků na stejném místě jako předešlý den. To jsme si již nenechali ujít a naplno jsme si užívali pohled na neskutečně obrovské draky s bambusovými konstrukcemi, které se vznášely na nebi. Pouštět takového draka totiž není žádná legrace a je k tomu potřeba skupina lidí. Dostat kolos do vzduchu a jeho udržení nahoře obstarává kolem 10 kluků na jednoho draka. Vlastně jsme úplně nepochopili, co bylo rozhodující pro výsledky soutěže, jestli doba udržení draka ve vzduchu, výška nebo styl jeho vypuštění. Možná kombinace všecho a něčeho navíc... Každopádně podívaná je to parádní. I my jsme si vždy našli nějaké favority, kterým jsme fandili a díky naší znalosti indonéských číslovek jsme věděli, že komentátor o nich něco hlásí. Co, to jsme ale netušili. Společně vždy soutěžily stejné typy draků, nám se nejvíc líbil ten s dlouhatánským „ocasem“, který vlál desítky metrů.
Dalšího dne soutěž pokračovala, tentokrát to bylo ještě velkolepější. Bylo víc soutěžních týmů, ale také diváků. A bylo i větší vedro. Tentokrát měli všechny tými i své vlajkonoše (většinou mladší kluci), stejnokroje a někdy i hudební doprovod. Opravdu velké týmy na velké draky. Také vítr se změnil, protože tentokrát stálo spousta týmů po kolena a pás v moři, odkud draky ovládali. Ještě, že byl odliv.. Pro nás to byl nádherný zážitek a jsme moc rádi, že jsme mohli poznat a užít si další součást balijské kultury.
