Týden v Ubudu, dostatek času na poznání nejen města a okolí, ale také na nějaký ten delší výlet. Trošku jsme si zahráli na turisty a zaplatili jsme si celodenní výlet po východním Bali, který zahrnoval několik zastávek a především chrám Besakih, o který nám šlo především.
Ráno nás vyzvedl řidič a společně s námi jel v autě ještě mladý italský pár. První krátkou zastávkou byla manufaktura s batikem a tkalcovská dílna. Těch už jsme za naši cestu viděli poměrně dost a hlavně takhle z rána pracovalo jen pár tkadlen, tudíž naše zastávka byla opravdu nedlouhá. Pokračovali jsme dále do města Klungkung, kde jsem navštívili vodní palác z 18. století. Kromě různě zachovalých soch a sošek se nám líbila především stropní malba v pavilonu na vodě, která je stále zachovaná a jsou zde zachyceny výjevy z balijské mytologie. Když jsme si celý nevelký areál prošli, sedli jsme do auta a pokračovali dále na východ.
Stavěli jsme v Goa Lawah, v překladu Netopýři jeskyně, která patří k nejvýznamějším chrámům na Bali. V areálu byly nádherné vzrostlé stromy, budovy chrámu a samozřejmě jeskyně, kterou obývají tisíce netopýrů. A to ne nějakých malých drobků, ale docela velkých. Bohužel zde bylo poměrně dost turistů, takže jsme naši návštěvu příliš neprotahovali a pokračovali dál do Candidasi, což je přímořské městečko na východním pobřeží. To byla opravdu bleskovka, protože jsme akorát vyskákali z auta, udělali pár fotek moře a černého kamenitého pobřeží a zase jsme jeli.
Tentokrát byla na programu návštěva tradiční balijské vesnice Tenganan. Tato vesnice si stále uchovává tradiční pravidla, zvyky, ceremonie, stavby a řemesla. Z toho důvodu se také stala oblíbeným cílem turistických výprav, takže při příjezdu se vás za dobrovolné vstupné ujme některý z místních obyvatel, který vás vesnicí provede. Viděli jsme kohouty připravené k zápasům i kohouty nabarvené na růžovo, jen tak pro zábavu. Náš průvodce Wayan nám vyprávěl o každodenním životě ve vsi i různých ceremoniích, velice nás zaujalo vyprávění o zápasech, kdy se protivníci bijí listy pandanu. Soupeři mají svazky pandanových listů (které jsou dost ostré) a těmi se mlátí po zádech. Krev prý teče v různém množství každému, ale nejedná se o nic vážného. K tradičním ženským řemeslům v Tengananu patří výroba ikatu. To je barevná tkanina, kterou nosí ženy při slavnostech. Specialitou je tzv. dvojitý ikat, jehož výroba je velice náročná, trvá i několik týdnů a je nošen při specifických ceremoniích.
Když jsme znovu vyrazili na cestu, začali jsme pomalu stoupat do hor k úpatí posvátné a nejvyšší hory Gunung Agung, na jejímž úpatí se nachází chrám Besakih. Cestou však následovala pro nás nečekaná zastávka u veliké restaurace, kde již parkovali auta a autobusy a hemžilo se to tam turisty. Z restaurace byl sice nádherný výhled na terasovitá rýžová políčka v údolí, ale ani to nám neudělalo chuť na předražený oběd. Italové se šli najíst, ale my jsme se rozhodli raději volnou hodinu prozevlovat, protože za cenu obědu pro jednoho zde bychom měli tak pět obědů pro oba.. :-D Šli jsem se projít po okolí, což ale nebylo příliš zajímavé. Narazili jsme na obrovského pavouka a pak na malého chlapce, který z nás chtěl vymámit peníze a lačně hleděl na náš batoh. Vrátili jsme se čekat tedy raději k restauraci, kde jsme s nechutí pozorovali valící se davy dalších a dalších bílých turistů. Italové měli nějaký problém s placením, takže jsme na ně museli čekat déle a řidič už byl opravdu nervózní. Bylo nám jich líto, protože pak v autě pořád zkoumali ten šílený účet s útratou, kterou za nespokojených výrazů přepočítávali na eura.
Tak ale konečně jsme už bez dalších zastávek jeli přímo k chrámu. Úzká silnice s téměř kolmým sklonem však nabízela pěknou podívanou. Projížděli jsme plantážemi salaku alias hadího ovoce, což jsou plody trnité palmy podobné ratanu a samozřejmě výhledy na terasovitá rýžová pole a z některých míst dokonce na pobřeží a moře. Když jsme se blížili k vjezdu na parkoviště chrámu, náš řidič najednou zastavil na silnici a otočil se k nám se sdělením a varováním. Chrám Besakih je "mateřský chrám" všech chrámů na Bali, je to ten nejposvátnější a nejdůležitější chrám celého ostrova. S tím se bohužel ruku v ruce táhne výskyt nejrůznějších stánkařů a podvodníků, kteří chtějí z turistů vytřískat co to jde. Kromě oficiálního vtupného pak požadují poplatek téměř za všechno... To jsme si již před naším výletem všechno přečetli na internetu a moc jsme se na to netěšili. Řidič nás tedy varoval, abychom nikomu nevěřili a neplatili nic navíc. Bylo to od něj milé, ale zároveň dost smutné, že se takové věci prostě dějí.
Na parkovišti jsem si uvázali naše sarongy (které jsou do chrámů nutností, pokud nemáte dlouhé kalhoty) a vydali se vstříc chrámu připraveni vzdorovat všem nátlakům ze strany místních. Hned u vchodu jsme museli zaplatit "donation". Zaplatit jsme nechtěli, ale museli. Výběrčí mají připravený sešit, kde jsou nafalšované podpisy různých cizinců s přispěním nesmyslně vysokých částek. Tím jsme se nenechali oblafnout a dali jsem jim za oba necelou českou dvacku. Když se řekne chrám, tak si možná představíte jednu budovu, ale téměř vždy je to celý areál s několika stavbami. Před tou hlavní nás odchytl průvodce, který se nás snažil přesvědčit, že nesmíme nahoru po schodech, že tam je ceremonie, a že bez průvodce tam prostě nemůžeme. Pravdou je, že nahoru se vyjít dá, ale dovnitř už jen s průvodcem a za přípatek, samozřejmě. Před všemi rádoby průvodci a výběrčími jsme úspěšně utekli a celý areál si v klidu prošli. Do horní části areálu už nedojde tolik turistů, a to se nám také moc líbilo. Nakonec to s těmi "podvodníčky" nebylo tak hrozné, jak jsme očekávali, takže pozitivní dojmy převládly nad těmi negativními.
Cestou zpátky už nás čekala poslední zastávka, a to "agro farma" s kávou. To je další balijská specialita, která je součástí téměř všech výletů po ostrově. Je to jak přes kopírák, takže já, ač na jiném místě, jsem tuto prohlídku s ochutnávkou absolvovala už vloni. Probíhá to následovně: přijdete do zahrady, kde vás průvodce uvítá, ukáže vám rostliny kávovníku, kakaa, vanilky, hřebíčku, ženšenu a dalších pro nás exotických rostlin a koření, ukážou smutné cibetky zavřené v kleci a následně také tradiční pražení kávy na ohni a její mletí. Dobrý průvodce hodí pár vtípků a pak následuje ochutnávka. Zdarma dostanete 8 vzorků kávy a "čajů" (viz obrázek) a můžete si navíc objednat celý šálek cibetkové kávy asi za 90 Kč. Tak jsme si dali jednu dohromady, abychom mohli konstatovat, že jsme moc odlišností od normálního kafe nezjistili a za ty peníze to pro nás nestojí.
Kávovou ochutnávkou tedy končil náš celodenní výlet po východě ostrova, cestou zpátky jsme opět projížděli zemědělskou oblastí a pak kolem Ubudu všudypřítomnými rýžovými poli. Pan řidič nám ukazoval, jak je která rýže "stará" a mohli jsme pozorovat, jak místní na polích pracují s tradičními špičatými klobouky na hlavách. Sluníčko zapadalo a my jsme se příjemně spokojeni vrátili na hotel.
