Kuala Lumpur. KL. Pulzující metropole Malajsie s ikonickými Petronas Twin Towers. Mrakodrapy měly vždy můj obdiv, proto jsem se do KL velice těšila, až uvidím najednou tolik vysokých budov. Očekávání se začínala naplňovat již při cestě autobusem, kdy jsem prvně zahlédla Petronas Towers, KL Tower a architektonicky skvostné mrakodrapy.
Naše ubytování bylo kousek pěšky od autobusového nádraží v Čínské čtvrti. Zde je nejznámější krytá ulice Petaling, kde jsou umístěny obchody nejrůznějších druhů. Jeden host v guesthousu nám prozradil, že centrem KL jezdí dvě okružní linky autobusu, které jsou zdarma. Hned jsme si je našli na internetu a naplánovali, jak si obě trasy projedeme. V neděli odpoledne nám to přišlo jako zcela adekvátní forma k seznámení s městem. Zastávku fialové linky jsme našli poměrně snadno a nechali se zavézt až na zastávku k obchodnímu centru Star Hill, kde se dá přestoupit na zelenou linku. Zajímavě architektonicky řešené nákupní centrum s luxusními butiky, stejně jako naproti stojící Pavillon, stojí ve čtvrti Bukit Bintang, která je právě nákupy a množstvím obchodních domů proslavená a za nákupy sem míří lidé z celého světa.
Zelená linka vede do KLCC, což je obchodní centrum města s mrakodrapy a především Petronas Towers. Když nás autobus dovezl až k nim, nemohli jsme jinak, než vystoupit a jít si je konečně prohlédnout zblízka. Tyto 452 metrů vysoké elegantní věže propojené mostem jsou prostě nádherné a já jsem byla šťastná k zbláznění :-). Když už jsme tam byli, šli jsme si koupit lístky na prohlídku. Mohli jsme jít ještě ten den, ale nechtěli jsme to uspěchat, takže jsme si po dlouhém rozhodování o čase prohlídky koupili lístky na 18:15 v úterý (pondělí mají zavřeno). Spokojeni s lístky v kapse jsme se vydali zpět do našeho ubytování.
Na pondělní dopoledne jsme si naplánovali výlet do jeskyní Batu Caves, posvátného místa pro všechny hinduisty. Z internetu jsme zjistili, že kromě příměstského vlaku tam jezdí také autobusy, a pro ty jsme se rozhodli. Bohužel jsme nejdřív nemohli najít správnou zastávku, potom autobus a nakonec po hodině přecházení z různých zastávek jsme se vydali na vlak. Měli jsme to udělat hned, protože stál pár korun a jízda byla pohodlná. Dočetli jsem se, že návštěva jeskyní je tak na 2-3 hodiny (i s cestou). My jsme tam pobyli asi půl hodinky. 272 schodů vedoucích do první jeskyně střeží obrovská socha hindu boha Murugana a také spousta drzých makaků. Od těch jsme se projistotu drželi co nejdál. Prostor jeskyně je ohromný, ale přizpůsobený náporu poutníků, tudíž můžete čekat podlahy vylité betonem a podobné vymoženosti. Do druhé menší jeskyně s hlavním chrámem vedou kratší schody a indické rodiny zde kromě modlení také tradičně svačí. Venku jsme ještě viděli rodinku, která zběsile rozbíjela kokosy házením o zem. Jedná se o hindusistickou tradici. Když jsme byli s naší bleskovou prohlídkou hotovi, jeli jsme vlakem zpět do centra.
Odpoledne jsme strávili v městském parku, který je velikou botanickou zahradou a jsou zde také speciální ibiškové zahrady (je to národní květina) a také orchidejové zahrady. Kam se hrabe výstava orchideí v botanické zahradě v Praze. Tady jich bylo, že mi došla baterka ve foťáku, ale kromě květin parazitujích na stromech zde byly také orchidejové záhony s precizně nasázenými rostlinami v řadě. V parku je také výběh jelenů a obrovská ptačí voliéra, kde se dá volně procházet, ale tam jsme nebyli.
V úterý, den naší podvečerní návštěvy symbolu města, pršelo. Čekali jsme a doufali, že se nám počasí umoudří. Už v neděli při nákupu lístků jsem se rozhodla, že tato speciální příležitost je vhodná pro nákup nových šatů. Počasí zlobilo, ale nedalo se nic dělat. Vzali jsme deštník a vyrazili na Petaling street. Tam jsem zaplula do jednoho obchůdku, vybrala šatky a mohli jsme se vrátit zpátky na guesthousu. Dobrá práce, teď jen aby přestalo pršet, myslela jsem si. To se nám naštěstí taky splnilo, ale bohužel už bylo pozdě na nějaké procházky, takže jsme jeli rovnou na Petronas. Já jsem už cestou byla nervózní, protože čas utíkal a tušila jsem, že budou odpolední zácpy. To se bohužel potvrdilo. Zkoušeli jsme řidiče, aby nám otevřel, že to dojdeme z druhé strany pěšky, ale byl neoblomný a vzal si do hlavy, že nás odveze až tam. Nechápal totiž, že tam musíme být včas. Pěkně jsme tedy stáním a popojížděním věže obkroužili a na konečné jsme vyběhli a dorazili na místo v 18:13. Akorát. Přestala jsem se klepat rozčílením a začala očekáváním. Ufff, konečně jsme tam a můžu si to užít. Nejdříve jsme vyjeli výtahem (samozřejmě rychlým) do 41. patra, kde jsme šli na most, který věže propojuje. Most je dvoupatrový, nižší patro slouží pro návštěvníky a vyšší pro pracující, zajímavostí je, že kvůli pohybu obou věží v důsledku silných větrů není konstrukce mostu pevná, ale jen závěsná. Krásný výhled na město ze 170 metrů. Tady jsme strávili asi 15 minut a pak jsme se vrátili do výtahu, který nás zavezl do přestupního patra a následně jsme vlezli do menšího, který jede do 86. patra, kde se nachází vyhlídková a návštěvnická místnost. Výhled odsud na město byl úžasný a nekonečná výška, ve které jsme se nacházeli, je opravdu něco výjimečného. Bohužel nic netrvá věčně, takže náš čas zde také vypršel a prohlídka končila. Venku už se začínalo stmívat, takže věže byly krásně osvětleny a nás to zdrželo na další hodinu focení.. :-)
Středa. Na tu jsme se taky moc těšili. Jelikož na naší cestě nocujeme především v guesthousech a podobných zařízeních, nastal čas na změnu. Na den/noc jsme si pronajali studio ve výškové „bytovce“ Regalia. A ne tak ledajaké. Z 21. patra, ve kterém se byt nacházel, jsme měli parádní výhled na celé centrum města, takže každý pohled z okna na Petronas byl jak za odměnu. Protože jsme měli k dispozici kuchyňku, vyrazili jsme nejdřív na nákup do nedalekého obchodního centra. To je sice doslova na dosah ruky, ale dostat se tam nám dalo docela zabrat. Pro pěší holt tyto budovy nejsou moc zařízené, všichni přijedou vlastním autem nebo taxikem. Já jsem měla plán na večeři již dlouho v hlavě, měla jsem chuť na salát. V bytě nebyla žádná mísa, takže posloužila wok pánev :-)
Po nákupu jsme konečně vyrazili do 37. patra, kde se na střeše nachází Infinity pool. Úžasný výhled přímo z bazénu je luxus, který jsme si užívali. Především druhý den, kdy jsme tam strávili skoro celé dopoledne, dokud jsme neměli fialové rty. :-) Kolem poledne už jsme museli naše krásné jednodenní hnízdečko opustit a vrátit se zpět do reality a do guesthousu.
Od spousty cestovatelů jsme slyšeli, že KL stojí maximálně za denní návštěvu, ale my s nimi nesouhlasíme. Pořád toho bylo dost, co jsme neviděli a naším dalším cílem byla projížďka monorailem. Svezli jsme se několik stanic do centra, došli jsme (opět) k Petronas Towers a tentokrát i do parku, který je z druhé strany. Tam jsme moc času nepobyli, protože pomalinku začalo poprchávat.
Pátek byl náš poslední den ve městě a stále nám zbývala místa k objevení. Vyrazili jsme tedy pěšky přes poštu k Dataran Merdeka (nám. Nezávislosti), kde je nejvyšší vlajkový stožár na světě. Náměstí je obklopeno krásnými budovami. Dále jsme došli k mešitě Jamek, která je zde nejstarší a leží na soutoku řek, podle kterého je město pojmenováno. Kuala Lumpur totiž znamená Blátivý soutok. Snažili jsme se co nejvíc si užít atmosféru města, než vyrazíme za méně příjemnou aktivitou, a to balením.
V sotobu brzy ráno jsme odjeli na letiště a odtud krátký let do Medanu na Sumatru. Na měsíc totiž měníme působiště do nové země, Indonésie.
