Po dlouhém rozhodování kam pokračovat z Luang Namtha jsme se nakonec rozhodli jet do Phonsavanu. To ovšem znamenalo jet buď dva dny s přestávkou v Oudomxai (které nás nijak neoslovilo) nebo se hecnout a vydržet 15 hodin v autobuse. Ano, je to sice pouhých 570 km, ale cesta pamatuje ještě laoského pana krále, a to už je nějakých 40 let. Navíc zhruba polovina trasy ještě nikdy neviděla asfalt, a tak se jede po udusané hlíně. Nesmím opomenout, že 90% trasy se jede vysokohorským terénem, takže když jsme dříve slavně přežili 762 zatáček do Soppongu, tak jsme netušili, že jich budeme muset přežít ještě víc, mnohem víc!
Jak tedy vyplynulo, tak jsme se rozhodli celou trasu zvládnout na jeden zátah. Příště už to nejspíš neuděláme nebo rozhodně ne v Laosu. Díky tomu, že v jednom úseku cesty docházelo k "silničním pracím" (prostě tam bagry rovnaly hlínu), tak tam doprava fungovala kyvadlově, což ve výsledku znamenalo, že jsme tam vytvrdli skoro na hodinu. Naštěstí to bylo při západu slunce, a tak máme docela hezké obrázky. Výsledkem bylo, že cesta trvala 17 hodin, během kterých jsme nezamhouřili oko. Nebylo to totiž dost dobře možné. Pokud jsme se totiž nacházeli na zpevněné silnici, tak řidič zřejmě dojížděl ztrátu, tudíž zatáčky sekal jak pilot formule jedna, když jsme jeli po hlíně, tak jsme si zase připadali jako při cvičném útoku tankového praporu. Laosané se svými slabými žaludky plnili pytlíky ostošest a my plavali v sedačkách jako na horské dráze. Posledních několik desítek kilometrů už jsem ty zatáčky nenáviděl. Na druhou stranu se tato cesta zařadila hned vedle k plavbě po Mekongu mezi ty nejhezčí, jaké jsme zažili. Výhledy do laoských hor jsou opravdu nádherné, ale je potřeba lépe naplánovat dávkování.
Phonsavan je hlavním městem provincie Xieng Khouang a jeho hlavní atrakcí jsou tzv. Planiny hrnců, což jsou megalitické struktury z doby železné. Tyto hrnce jsou rozesety po celém okolí Phonasvanu, ale navštěvují se v podstatě pouze tři místa největších shluků. Tím se zároveň dostáváme k další věci, díky které je Phonsavan známý, a sice byla to běhěm vietnamské války nejvíce bombardovaná oblast americkými vojsky. Odhaduje se, že 30% veškeré munice nevybuchlo a dosud čeká na splnění svého účelu. Ta tři místa největších shluků jsou zároveň jediná tři místa údajně stoprocentně bez bomb.
Do Phonsavanu jsme přijeli v 8 ráno, a přestože jsme vůbec nespali, bylo už pozdě na to, abychom šli spát, tak jsme si půjčili kola a vyrazili na projížďku k nejbližší lokalitě hrnců. Téměř 48 hodin bez spánku si začalo vybírat svou daň a úplně nám to na kolech nechutnalo. Nohy byly bez energie, ale my si řekli, že se kousneme a dáme to. Bohužel jsme narazili na problém v Asii všudypřítomných hrozných map a zároveň jsem špatně pochopil jednu odbočku, a tak jsme nakonec dojeli po hlavní silnici k odbočce na lokality 2 a 3, které byly vzdáleny další 17 km, krom toho jsme si už asi 5 zajeli. Měli jsme toho plné zuby a navíc se blížila bouřka. Nastavili jsme směr guesthouse s tím, že až dorazíme na správnou odbočku, tak uvidíme jak na tom budeme. Nakonec jsme dojeli až k planině a nelitovali jsme.
Přestože to jsou "jen" kamenné hrnce ledabyle rozeseté po louce a přilehlých kopcích, je na nich něco zvláštního. Zajímavější je to i díky tomu, že dosud nikdo nepřišel na to, k čemu sloužily. Procházeli jsme planinou a zkoumali jednotlivé megality v různém stavu rozpadu. V některých se uchytila vegetace, do jiných někdo nasadil akvarijní rybičky. Zkoušeli jsme vymyslet, k čemu by nám takové hrnce mohli být a kromě skladování potravin a nádob na kvašení rýže na pálenku jsme na nic nepřišli. Procházka nám dodala trohu ztraceného elánu a my vyrazili nazpět do Phonsavanu. Při odjezdu z lokality nás konečně dostihl déšť, a tak jsme do města přijeli pěkně zmáčení. Navíc Verča opět rozbila řetěz jejího kola (nechápu jak to dělá), a tak jsem už podruhé vracel kolo nepojízdné, a dojel jsem na něm jako na kolobrndě.
Na druhý den jsme si původně chtěli půjčit motorku a dojet na zbývající dvě lokality, ale řekli jsme si, že se nejspíš o moc lišit nebudou, a tak jsme změnili plán. Moc nás lákala návštěva projektu Mulberries, který sídlí právě v Phonsavanu. Jedná se o zemědělský projekt, určený pro zaměstnání žen z chudých rodin zejména z okolí Phonsavanu. Hlavní činností je "pěstování/výroba" a kompletní zpracování přírodního hedvábí od morušového stromku až k hedvábnému šátku. Dále zpracovávají plody morušovníku, zelený čaj a další ovoce. Prohlídka byla moc zajímavá, viděli jsme v podstatě celý proces výroby a zracování hedvábí, dokonce i krmení housenek bource. Celý projekt se nám moc líbí a jeho kvalita je vidět i v tom, že je zařazen mezi Fair trade produkty.
Po návštěvě Mulberries jsme se šli podívat do dalších dvou dobročinných organizací, a sice UXO a MAG, jejichž činnost je spjatá s pozůstatky vietnamské války, konkrétně oné nevybuchlé munice. UXO je organizace, která je zaměřená na pomoc rodinám, které byly zasaženy nehodou uxo (uxo je název organizace, ale zároveň i odborná zkratka pro nevybuchlou munici). Pomáhá jim znovu se začlenit do společnosti, získat nové kvalifikace a obživu i s postižením způsobeným uxem. Na druhou stranu MAG se zabývá hlavně prevencí nehod s uxem, systematicky a odborně čistí půdu od nevybuchlé munice a zároveň pořádá přednášky pro místní obyvatele, které by měli zabránit dalším nehodám.
Předtím jsme si to ani neuvědomili, ale právě uxo má velký dopad i na životní úroveň místních. Přestože mají dostatek půdy na to, aby je uživila celý rok, díky tomu že se bojí obdělávat neprověřená místa, tak jim jejich úroda často vydrží pouze na část roku a zbytek si musí dokupovat. Když už nemají peníze, tak obdělají novou část pole, někdy se jim nic nestane, jindy třeba ano. S tím také souvisí celkově málo rozvinutá infrastruktura Laosu, protože stavět cokoliv nového je vždy velký risk.
mapa Laosu - oblasti postižené bombardováním
Phonsavan rozhodně není jen planina hrnců, je tu hodně lidí, kteří svojí energii věnují ostatním a bylo hezké to vidět na vlastní oči. Jenom doufáme, že dříve nebo později nebude činnost UXO a MAG zapotřebí. Raději dříve...
