Po dobrodružném a poměrně náročném prolézání jeskyní bylo opět načase trochu zvolnit tempo. Po proběhlém divokém Songkranu se Chiang Mai jevilo jako vhodné místo. Měli jsme dostatek času, takže jsme zde strávili 4 pohodové a klidné dny.
Chiang Mai jsme si zamilovali poměrně rychle. Jelikož jsme do města přijeli v pátek, tak kromě každodenního nočního bazaru se ve městě pořádají o víkendu trhy, tzv. walking street, při kterých jsou uzavřeny některé ulice, které se mění v nákupní ráj plný stánků s oblečením, suvenýry a jídlem!! :-)
Noční bazar má své místo mimo historické centrum města a je obrovský. Jedná se zde především o čínské zboží, nic co bychom potřebovali, ale vidět jsme to chtěli. Cestou jsme kousek od našeho guesthousu narazili na restauraci s názvem Radost, tak jsme se tam šli podívat a zjistili jsme, že je otevřena teprve 10 dní a vlastní ji balkánský Čech, který v Thajsku žije. Měl pěknou lámanou češtinu a doporučil nám některá místa ve městě. Jen škoda, že neměli taky české pivo.. :-(
Na nočním bazaru jsme nakonec nějaké maličkosti nakoupili a po několikahodinovém chození nás pekelně bolely nohy. Cestou na ubytování jsme museli změnit směr, protože ulici kterou jsme chtěli projít hlídali 4 nepřátelští psi a nechtěli jsme riskovat. No v půl 12 už tu holt mají převahu.
Na sobotní walking street jsme opět něco nakoupili a dobře se najedli a v neděli byl scnénář víceméně obdobný, akorát samozřejmě v jiných ulicích.
Jelikož moc rádi chodíme do zoologických zahrad, a ta v Chiang Mai chová pandy velké, měli jsme plán kde strávit den. Zoo je kousek za městem, kam nás dovezl song teaw. Vstupné do zoo není drahé, ale platí se zde navíc vstup do různých pavilonů, jako k pandám, koalám, tučňákům nebo do obrovského akvária. Tam byl vstup fakt drahý, takže jsme si ho nechali ujít. Na tučňáky jsme taky nešli (máme je v Praze), koaly jsme viděli ve Vídni a na pandy jsem šla sama a rozhodně jsem nelitovala. Do zoo jsme dorazili časně dopoledne, takže nebylo moc lidí a mohla jsem nerušeně pozorovat, jak se futrují bambusem. Apetit jim nechybí :-)
Ze zoo jsme celkově měli dobrý pocit, z areálu byla cítit snaha o zlepšení podmínek pro zvířata, návštěvníci mají veškerý komfort již dávno. Novější výběhy jsou již poměrně prostorné, ty starší, zejména voliéry Arů a terária s krokodýly, potřebují zrekonstruovat. Ještě bychom zakázali vjezd autům, protože líní místní celou zahradou projíždí autem, u expozice vystoupí a pak zase nasednou a to je otravné.
K naším dalším výletům za město patřila vyjížďka na kole k nádrži za městem, která slouží místním pro rekreaci. Cestou jsme si prohlédli obrovský areál sportovišť a pak jsme tak trochu tápali kudy dál, ale nakonec jsme do cíle dorazili. Ve vodě už se koupali místní (jak jinak než oblečení), protože tam nebyla hloubka, tak dokonce ani neměli vesty! :-) Po odpočinku, osvěžení a obrovitánské porci smažené rýže jsme se vydali na cestu zpět.
Nechyběla samozřejmě prohlídka města a všudypřítomných chrámů, Majkee ještě stihl v Chiang Mai absolvovat půl denní kurs vaření (už se těším až budeme zpátky a bude vařit :-)) a já jsem si mezitím zašla na tradiční thajskou masáž. Potom už jsme se přesunuli na úplný sever Thajska do Chiang Rai.
Ten byl zase úplně jiný a po nesnesitelném vedru v Chiang Mai nastala i změna v počasí, které zde bylo mírnější a deštivější. První den jsme vstávali dost pozdě, takže zbytek dne jsme strávili poflakováním po městě a moknutím. Druhý den jsme se odhodlali k dlouho odkládáné akci. Půjčili jsme si motorku (skůtr). Nejsme fanoušci motorek, takže to byl pro nás zásadní krok. Měli jsme totiž v plánu zajet na dvě místa za městem, jako na potvoru každé přesně na druhou stranu města. Motorka proto byla i přes nechuť a zápory nejrozumnější varianta.
Prvním místem byl Wat Rong Khun, známý jako Bílý chrám. Tento chrám nemá příliš dlouhou historii, protože byl vytvořen místním umělcem v roce 1997, za to je velice působivý. A samotná honostná stavba, která slouží jako toalety, patří k těm nejluxusnějším, které jsme na naší cestě (nebo v životě) navštívili... Po prohlídce jsme opět naskočili na motorku a přes celé město jsme jeli k tzv. Černému domu, což je celoživotní projekt jiného umělce. Je to vlastně takový skanzen, v jehož zahradách jsme narazili na dvě obrovské krajty, které jsme si samozřejmě pohladili. Pak už následoval finální přesun zpět do města a do bezpečí chůze po vlastních.
Sever Thajska nám učaroval a moc se nám tu líbilo. Stojí to minimálně za měsíční výpravu, protože aktivit je tady nepřeberné množství a když chcete, můžete jen tak vegetit ve městech a nic nedělat.
