Songkran se dá slavit jen jeden den, toho jsme si užili v Chiang Mai, a protože jsme se nacházeli uprostřed období thajského nového roku, rozhodli jsme se ukrýt před slavícími davy v horách severního Thajska. Poté co jsme si přečetli mnoho názorů a zvážili všechny možnosti, jsme vybrali jako ideální úkryt vesnici Phang Mapha (zmánou též jako Soppong), která je na cestě mezi dvěma známějšími městy Mae Hon Songem a Paiem.
Důvodů pro Phang Mapha bylo mnoho. Zaprvé jde o méně známé místo oproti Pai a Mae Hon Songu, zároveň se v jeho okolí nachází mnoho jeskyní, a také tu provozuje ubytování (Cave Lodge) John Spies, Australan, který tu žije více než 30 let a co se týče okolních hor, tak byste nejspíš nenašli nikoho, kdo se v nich vyzná lépe. (Doporučujeme jeho knihu Wild Times)
Do Phang Mapha je to z Chiang Maie něco málo přes 200 km, přesto cesta trvá více jak 4 hodiny. Je to totiž cesta horskou krajinou se vším všudy. Po cestě člověk zažije úchvatných 762 zatáček, které v kombinaci se soutěživostí místních řidičů dávají perfektní základ pro plné blicí pytlíky všech pasažérů minibusu. Abychom si to užili jaksepatří, tak na nás vyšla sedadla v poslední řadě. Obyčejně mi jízda autem v zatáčkách potíže nedělá, většinou si u toho i čtu, ale tady jsem měl žaludek opravdu na vodě. Nakonec jsem ale vystupoval a blicí pytlík byl nepoužit a snídaně zůstala tam, kde měla. Pak už to bylo jenom asi 20 minut pick-upem a už jsme byli na prahu věhlasné Cave Lodge.
Je to krásný guesthouse umístěný ve svahu nad říčkou Mea Lang, jen několik desítek metrů od krásné jeskyně Tham Lod, skrze kterou říčka protéká. Do Tham Lod (Tham = thajsky jeskyně) jsme se vypravili hned po příjezdu na Cave Lodge, protože už se smrákalo, šlo o perfektní čas. Při soumraku se totiž u vchodu do jeskyně odehrává nádherné divadlo. V jeskyni totiž hnízdí ohromné množství vlaštovek, které se tam za soumraku vrací nocovat. Celá hejna malých ptáků krouží před jeskyní a po stovkách vlétávají do jeskyně.
Do jeskyně jsme dostali průvodce, asi 170ti letou paní z etnika Shanů. Přestože byla o dost menší jak Verča (a asi o polovinu jak já), tak i při svém věku neměla problém s pohybem po jeskyni, který zahrnoval i výstup po vysokých schodech. Nikdy nezapomenu na tu chvíly kdy v obrovské jeskyni ve společnosti kolosálních krápníkových sloupů a téměř v naprostém tichu si tato až pohádková babička úplně bezelstně říhne jako pořádnej chlap a zcela přirozeně pokračuje v provázení po jeskyni.
Ve společenských prostorách Cave Lodge jsou všude na stěnách vyvěšeny nabídky na výlety organizované Johnem, ať jde o jeskyňaření, kajaking nebo treky do hor. Člověk ani neví co by si měl vybrat, když zrovna nemá čas na vše. My měli výběr usnadněn, na konci období sucha jsou výpravy na kajacích jen poloviční zábavou, a tak jsme si vybírali hlavně z jeskyní.
Na začátek jsme si vybrali místní nejpopuárnější kombinaci zvanou tři jeskyně. Je to celodenní okruh po okolí s prozkoumaním tří menších jeskyní. Ve skupině nás šlo celkem 8, my dva, dva páry z Francie a jeden ze Švýcarska. Ráno jsme vyrazili autem k první jeskyni, odtud jsme už potom šlapali po svých až zpět na Cave Lodge. První dvě jeskyně (Fossil cave a Waterfall cave) byly kousek od sebe, k té třetí (Christmass cave) jsme se prošli zhruba hodinu a půl. První a třetí jeskyně byly "suché", v prostřední jsme se celkem namočili, ale byli jsme na to připraveni, takže žádné překvapení. Ve všech jeskyních jsme viděli krásné krasové útvary všech druhů a barev, v každé z nich jsme strávili zhruba 45 minut, prolezli si nějaké plazivky, pěkně se zamazali od bahna, prostě jsme si užili spoustu zábavy. Bohužel protože jsme se báli o foťáky, tak nemáme žádné fotky, ale jenom video, které ale dříve nebo později nahrajeme, nebojte ;-).
Nadšeni z prvního dne jsme nemohli odolat, a přestože šlo o drahou srandu, vybrali jsme si další výpravu do nitra země. Tentokrát se jednalo už o jeskyni ve velkém stylu. Tham Nam Hoo je totiž 4 kilometry dlouhá jeskyně vytvořená podzemní řekou, která jeskyní stále protéká. Bohužel je jeskyně na jedné straně zavalena, takže plán byl projít si celé 4 kilometry tam i zpět. Člověk si řekne "8 km, žádná dálka", ale my nakonec pod zemí strávili 6 hodin! To co jsme viděli pod zemí předčilo všechny naše fantazie. Obrovské krápníkové útvary všech podob, krápníkový strop o rozloze několika desítek metrů čtverečních, obrovské dómy přecházející v úzké prolákliny, podzemní peřeje a pro to všechno jsme si museli dolézt, doplavat, proplazit se a bůhví co ještě. Nejde to úplně popsat slovy, musí se to zažít. Z této jeskyně několik obrázků máme, nejsou ale naše. Tímto děkujeme za jejich poskytnutí Arminovi, německému buddhistovi, který šel s námi.
Kdyby tak člověk měl dostatek času a peněz, mohl by v Cave Lodgi strávit s Johnem a jeho výlety měsíce a stejně by se nenudil. V okolí je zhruba 200 jeskyní, několik řek na sjíždění a nespočet horských stezek na objevování. My jsme však ve financích omezení a vízum také není nekonečné, takže jsme se museli rozloučit a vyrazit. Protože už bylo po Songkranu, mohli jsme se beze "strachu z namočení" vrátit do Chiang Maie a trochu si ho prohlédnout.
Fotky z jeskyně najdete v albu na našich facebookových stránkách.
